Září 2017

První dny u rodiny

29. září 2017 v 23:22
Jak víte, 5 dní jsem trávila na tréninkové škole na Long Islandu. Po příletu do USA jsem se snažila připojit na jejich wifinu (což byl docela porod vzhledem k tomu, že mi to vůůůůbec nešlo), abych o sobě mohla dát vědět do Čech a pak jsem sebou mohla konečně fláknout do postele. Nespala jsem asi 48 hodin a už se na mě podepisovala únava. První dva dny jsem se nějak vyrovnávala s posunem a únavou, ale ve středu večer jsme už šly s holkama obhlídnout okolí. Výuka byla hrozně dlouhá, ale byly jsme fajn skupinka, takže byla sranda a uteklo nám to. Ve čtvrtek dopoledne jsme se učili první pomoc a odpo jsme jeli do NYC! To bylo suprový. Furt jsem měla hlavu zakloněnou vzhůru a čuměla na baráky. Přiložím pár fotek. :) A koupila jsem si krásnej diář, který je psaný od září, tak to budu mít krásně na rok. Akorát to byla rychlá akce a nikde jsme se moc nezdržovali, a proto jsme s holkama nejely zpět do školy s naší skupinou autobusem, ale rozhodly se jet později vlakem. Tak jsme si hezky v klidu prošly Times Square a pak hledaly Grand Central, ze kterého jsme se vrátily zpátky na Long Island.







V pátek nás čekal odjezd k rodinám. S pomalým blížením k cíli nás všechny popadala nervozita. Vždy jsme po cestě někoho vyhodili a sledovali, jak se vítá s novou rodinou. Bylo to hrozně hezký, tyhle okamžiky pozorovat a všem přeji jen to nejlepší a nejkrásnější au pair rok. My s Péťou vystupovaly na poslední zastávce. Musím říct, že jsem byla opravdu nervózní. Už z důvodu, že mě měl vyzvedávat ten děda a já zapomněla, jak vypadá. :D Nakonec jsme ho poznala, ale on mě ne. :D Po cestě domů mi ukazoval zajímavá místa. Už jsem viděla Pentagon a D.C. z dálky. :D Doma mě HM přivítala s úsměvem a objetím a malého Thatchera měla v náruči. HD byl pryč do pondělí a HM pomáhala její tchýně, která s námi měla trávit čas do neděle. První víkend byl fajn, seznamovali jsme se a povídali si. Já se snažila rozmluvit anglicky. :D Přijde mi, že na mě hrozně drmolí. :D Pomalu jsem se začínala starat o malého, který je fakt zlatíčko maličký. V pátek jsme se šli všichni po večeři projít a pak už jsem si zalezla k sobě. V sobotu ráno jsem využila situace, že ráno byl čistý vzduch a šla jsem si vzít něco k snídani. V tomhle jsem hrozně stydlivá. :D Během dne jsme jeli nakoupit, tak jsem pomalu poznávala okolí. Po návratu domů jsem říkala HM, že jsem ráno nemohla najít cukr, tak kde ho mám hledat. A ona otevřela mrazák, že cukr mají v mrazáku. Já nevim, ale s tímhle jsem se ještě nesetkala. :D Večer jsem se seznámila s rakouskou au pair, která bydlí hned vedle a domluvily jsme se, že bychom mohly příští den něco podniknout. Nabídla mi, že můžu jet s ní a dalšími au pairs do Fountainhead Regional Park. V parku jsme jezdily na kánoi, což bylo poprvé, kdy jsem na tohle vlezla, ale bylo to super. Jsem ráda, že jsem jela. Po cestě zpátky jsme se stavily ve Sweet frog na frogurt. Vyníkající. :D Jinak tu máme hrozný vedro. Je přes den přes 30°C, ale ta klimoška mě asi zabije. Všude jí maj na plný koule a u mě v pokoji je to asi úplně nejhorší.



Další fotky na mém instagramu @iamtercie

Pro následující dny v mé nové rodině věnuji další článek. Věřte mi, že to stojí za to....

Hlásím se z USA

20. září 2017 v 1:03
Ahoj všichni! Tak se hlásím rychlou zprávou z USA. Jsem druhý den na tréninkové škole a zatím se tu mám dobře. Teď nám skončila poslední hodina, tak mám čas sem rychle něco přidat. Pořádně se rozpovídám až bude více času, takže nejspíš až u rodinky. Poslední týden jsem byla v takovém zápřahu, že jsem sem ani nestihla napsat, že malý Thatcher je na světě. Je to krásný a zdravý mimiko. Už se těším, až ho poznam.
Jinak hodiny jsou nekonečný, bavím se s holkama z celýho světa a na pokoji jsem s Němkou, se kterou vždycky prohodím pár slov, než se každá někam rozprchneme. A ve čtvrtek nás čeká výlet na Manhattan! Já se tak těšim! :)

Tak to je opravdu rychlý pozdrav a pořádný článek napíšu za pár dní a přidám nějaké fotky. :)

První den v Alexandrii bude veselo

12. září 2017 v 16:00 Před odletem
Dneska jsem volala s rodinkou z Alexandrie. Znovu mi ukazovali dům, pokoj malého a můj pokoj, který předělali. A je nádhernej. Přidali tam novou skříň a přestavěli nábytek. Myslím, že se mi tam bude bydlet dobře. Soukromíčko a útulno. :D Ale to není, proč píšu. Po prohlídce se mi začali hrozně omlouvat s tím, že pro mě nemůžou přijet, až dorazím do Washingtonu. Poprosili HD taťku, aby pro mě přijel. A HD se hrozně smál, když mi říkal, abych se prej připravila na to, že je strašně vtipnej a že se mě bude na všechno vyptávat atd... Výborně opravdu. :D Ale alespoň mě někdo vyzvedne a já se nemusim nikde táhnout. :D Potom mi řekli, že ten den pozvali babičky a dědy a bůhví koho ještě, aby se se mnou seznámili... No to bude veselo, ale zase je hezký, že je to pro ně big deal jako pro mě. Jinak Thatcher bude každým dnem na světě, tak snad to stihne dřív než já. :D

A mimo jiné mi volali z agentury a ujišťovali se (nebo spíš mě), jestli mám vše zařízené. Tak snad mám tedy všechno no. Ještě mi má přijít zámek na kufr a velká kabelka, abych do ní mohla narvat to, co se do kufrů nevejde. :D

Na skupině na whatsappu, o které jsem psala o dva články dřívě jsme se našli s dalšími au pairs, které budou bydlet v Alexandrii a okolí. Je nás už myslím 5 a třeba ještě někdo přibude. Vyměňujeme si různé rady a informace. Mimo to se navzájem podporujeme, což je super vědět, že jsou na tom stejně jako vy a že se moc těší, ale zároveň i trochu bojí.

Už se to blíííížííí...

První loučení

11. září 2017 v 20:42 Před odletem
Jak jsem psala, tak jsem v sobotu měla rozlučku s přáteli. Jsem strašně šťastná, že ty lidi dorazili se se mnou rozloučit. Moc to pro mě znamená a já jsem vděčná za to, že mi věří a podorují mě. Na druhou stranu mě mrzí, že je dlooouhou dobu neuvidím a budou mi moc chybět. Vídala jsem se s nimi často a najednou to přestane. Pořád si to nějak nedovedu představit. Ale držela jsem se a neřvala. I tak to je ale pro mě těžký. A to mě ještě čeká loučení s rodinou - tím už jsme si prošli, když jsem letěla do Londýna, ale myslím, že tohle bude těžší. Přece jen jde o rok a ne o 3 měsíce.. Nějak si pořád nedovedu představit, že příští pondělí touhle dobou budu na tréninkové škole v NY. I přes to, že se na to loučení netěším, tak se nemůžu dočkat, až tam konečně budu. Hlavně se mi poslední týden hodí hlavou, co ještě zařídit a jestli mám vše a už je to na palici.

Co ještě zařídit?

8. září 2017 v 14:00
Máme 10 dní do odletu a je na čase shrnout, co mám zařízené a co ještě ne.

Co zařídit:
1. Víza - hotovo
2. Přihlásit se na úřad práce - hotovo
3. Odhlásit se z ÚP
4. Plná moc - hotovo
5. Mezinárodní řidičák - hotovo
6. Odhlásit se z pojišťovny - hotovo
7. Zrušit balíček u operátora
8. Vyměnit peníze - hotovo (mám úžasný rodiče, kteří mi dali peníze k narozkám. :))
9. Potvrzení od lékaře pro agenturu - hotovo
10. Zubař - hotovo
11. Oční + nové brýle
12. Vše okopírovat 2x (důležité dokumenty, pas, rodný list atd..) - hotovo
13. Výpis z rejstříku trestů - hotovo

Koupit:
1. Kufry (velký a malý) - hotovo
2. Dárky pro rodinu - v procesu (tohle je těžký oříšek)
3. Adaptéry - hotovo
4. Léky - hotovo
5. Antikoncepce na rok
6. Brýle
7. Kosmetiku, hygienické potřeby - hotovo
8. Deodoranty - hotovo
9. Kartáčky na zuby + zubní pasta - hotovo

Téměř vše je zařízené a mě jen překvapuje, jak ten čas letí. Ještě před chvílí byl červen a já udělala MATCH s rodinou. Teď mi zbývá deset dní do odletu. Začínám si to uvědomovat, ale na druhou stranu jsem hrozně zvědavá. V noci jsem nemohla spát, jak se mi motalo hlavou, co ještě musím stihnout zařídit a jaké to tam asi bude. Zítra budu mít rozlučku s kamarády a příští víkend už budu doma s našima. Jsem zvědavá, jestli to zítra zvládnu jako silná holka nebo pustim slzu. Zkrátka mi to začíná docházet, že za 10 dní se mi může zcela změnit život.

Na whatsappu máme skupinu s lidmi, kteří letí 18. 9. Jsou tam lidi z celého světa a díky této skupině se nám ozvala skupina au pairs ze Švédska, které s námi poletí z Bruselu. Ty lidi jsou stejně nervózní a natěšení jako vy, takže najednou vidíte, že v tom nejste sami. :-)

Hlavně ze mě spadnul velkej šutr, když jsem měla za sebou všechny doktory. A že se těch návštěv nasčítalo. Naposledy mi stačilo jít si pro recepty na antíky. V čekárně jsem klasicky čekala 30 minut, než jsem poprosila o napsání receptu. Na to jsem čekala dalších 15 minut a mezitím už dávno odešli ženský, co přišly po mě. Šmarja, jdu si jen pro recept. Ale ok. Něco podobnýho se mi stalo, když jsem šla pro potvrzení od lékaře pro agenturu. Mě to čekání u doktora strašně nebaví a proto tam nelezu, když nemusim.

Tak to je prozatím vše. Ahoj. :-)