Odlet domů

1. března 2017 v 21:15 |  3. měsíc
Na začátku června jsem se měla vracet zpět do Čech (kvůli přijímačkám na VŠ, na kterou jsem nakonec stejně nešla, haha). V minulém článku jsem psala o kamarádky příbuzných a o našem výletu na Greenwich. Navázala bych na to tím, že jsme se s nimi rozloučili tak, že jsme šli zapařit do klubu v Camdenu. Při vstupu jsme dostali welcome drink, protože jsme si zařídili předem rezervaci. Byl to hezký večer plný zábavy a alkoholu. :D To byla má poslední párty v Anglii. Čas se krátil a já sháněla poslední dárky pro naše, ale vše jsem zvládla včas. Spíš mě zamrzelo, že jsme nestihli jít na Sky Garden, kde je krásný výhled na Londýn. Tak snad příště. :) Den před odletem mi HF oznámili, že jedou mimo Londýn na nějaké narozeniny, tudíž budu sama doma. Odpoledne jsme se rozloučili a po jejich odjezdu jsem začala dobalovat své věci - neskutečný porod, ale zvládla jsem to na jedničku. Spíš jsem se modlila za váhu. :D Nechala jsem si vyndané jen nezbytné věci a vyrazila za holkama na vodnici, jako takový rozlučkový večer. Holky mě nakonec na vodnici pozvaly jako dárek na rozloučenou, což bylo od nich moc hezké. Nastal čas jít domů. Už jsem u mé rodiny v baráku jednou sama spala a není to nic příjemného. Teda alespoň pro takovýho poseroutku jako jsem já. Neustálé vrzání a bouchání dveří jsem ignorovala prostřednictvím sluchátek a snažila se spát.


Dopoledne bylo ve znamení dobalování a úklidu. Kosmetiku a další kravinky, co jsem nechtěla tahat domů, jsem nechala holkám, kdyby se jim něco hodilo. Rozloučila jsem se se svým pokojíčkem, zabouchla dveře, odevzdala klíče sousedům a mířila jsem s tím tunovým kufrem na Golders Green za hokama na kafe do Starbucks, odkud jsem jela autobusem na letiště v Lutonu. Musím říct, že za celou dobu v Londýně jsem narazila na příjemné, sympatické lidi, kteří se se mnou bavili s úsměvem. Za to na Lutonu všichni byli nepříjemní a jejich práce je otravovala a dávali mi to silně najevo. Ale to už tak někdy bývá. Každopádně jsem se s váhnou všela do limitu! Jsem dobrá.

Sranda mě čekala až na letišti v Čechách. Přistáli jsme a nic. Nic se nedělo. Asi po 10 minutách nám bylo oznámeno, že nám ještě nepřistavili schůdky. Po dalším čekání je přistavili, ale k předním dveřím a já byla úplně u těch zadních, takže jsem musela čekat, až celé letadlo vystoupí. Mezitím mi samozřejmě stihnul ujet transfer před nosem a musela jsem čekat na další. Poté jsme ještě čekali hrozně dlouho na kufry, což už na mě bylo za ten den docela dost. Bylo po půlnoci a já už chtěla být doma. Konečně jsem se setkala s našima a s rohlíkem s vysočinou. Domů jsme se dostali někdy po druhé hodině ranní. Vítali jsem se, pejsci mě upusinkovali, chvíli jsme si všichni vyprávěli a šli spát. Já teda vůbec nemohla usnout, byl to takový zvláštní pocit. Druhý den jsme si vychutnali kachnu s knedlíkem a se zelím a já vytahovala dárky z kufru.

Musím říct, že i po třech měsících jsem měla doma kulturní šok. Bylo pro mě docela složité se vracet do starých kolejí a hledat si práci. Nebo třeba si zvykat na jízdu vpravo, přecházení silnic a další maličkosti. Na Anglii jsem ještě hodně dlouho nepřetržitě myslela.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama