Únor 2017

Greenwich

19. února 2017 v 20:00 3. měsíc
Tento článek bych asi začala tím, že kamarádce přijeli příbuzní, tudíž jsme jejich poznávání Londýna spojili s výletem na Královskou observatoř v Greenwich. Několikrát jsme museli přestupovat, než jsme se dostali k lanovce, ze které byl nádherný výhled na Temži a město. Výhodou této lanovky je, že platíte stejně jako třeba za metro (jestli se teď nepletu, možná tam nějaký rozdíl je, kdyžtak mě opravte, ale myslím, že to je kolem 4 liber). A poté už jsme pokračovali pěšky. A celkem jsme se prošli, což mi vůbec nevadilo. Celkově jsme se s holkama snažily chodit pěšky, kam to šlo. Ušetřily jsme peníze a zároveň jsme něco udělaly pro své zdraví a dobrý pocit. Po cestě k observatoři jsme se zastavili v jedné hospůdce na cider, pokecali jsme a pokračovali dál. Když jsem se se blížili k cíli, museli jsme projít nádherným parkem nahoru na kopec, kde stála observatoř. Výhled z kopce na město byl kouzelný, opravdu mě učaroval svou malebností a velkolepostí. Stála jsem tam s otevřenou pusou, udýchaná a s vědomím, že tohle za tu štreku stálo. Když jsme chtěli se jít podívat do muzea, zjistili jsme, že vstup stál 10 liber. Všichni usoudili, že je to moc peněz a že se jim tolik za to nechce dávat. Až na mě. Já jsem jen řekla, že od toho jsem tady v Anglii, abych toho procestovala a objevila co nejvíce a když už jsem se vyplazila na ten kopec, tak tam prostě půjdu. Chápu, že každý měl jiné cíle, za co pěníze utratit a za co ne, ale to už bych mohla zůstat doma v ČR, když neinvestovat peníze do objevování nových míst. Takže jsem dovnitř šla sama a ostatní na mě čekali v parku. Prošla jsem si muzeum, kde byly vystaveny různé astronomické exponáty a na závěr jsem se postavila do fronty, abych si zkusila stoupnout na dvě polokoule zároveň. Turisté se tam fotili snad ve všech pózách, co existujou, takže čekání bylo docela dlouhé, ale nakonec jsem se pohnula vpřed. Poté jsem se pomalu vrátila za ostatními, chvíli jsem s nimi poseděla v parku a jelo se domů. Ten den byl jako dělaný na focení, takže přidávám fotky tisíckrát jinak, haha. :D A to jsem ještě třídila..

Lanovka.





Zastávka na cider.


Park, kterým jsme poršli nahoru k muzeu a výhled na Greenwich.



Exponáty..



Malá část fronty na fotku na nultým poledníku.




Sobota na King's Cross

19. února 2017 v 18:16 3. měsíc
Ještě před odletem do Londýna jsem měla určená místa, která jsem chtěla navštívit. Zkrátka takový seznam. A jedno z míst bylo nádraží King's Cross (proč asi, Harry Potter fan). Stále jsme to s holkama odkládaly, protože jsme vždy vymyslely jiný plán, který se líbil všem. Jedno krásné sobotní ráno jsme po snídani měly vyrazit. Ale holky jely do města dřív, protože si musely něco zařídit. Takže mě čekala výzva - dojet na nádraží metrem, kde jsme se měly sejít. Jistě, nic světobornýho, zvlášť když už jsem s holkama metrem jela několikrát, ale sama? Oooukej. Já nikdy nejela sama metrem ani v Praze (vesničan jak vyšitej). Výhoda byla ta, že mě nečekal žádný přestup, ale nevýhoda na mě číhala v tom, že na Northen line byla zrovna výluka a já musela na to metro někam dojet busem. :D Proč to píšu.. Spousta lidí jako já je ze všeho hned vyplašená. Ale vše se dá zvládnout v klidu. Všude jsem se ptala, jestli jedu správně. V autobuse, které nahradilo metro a protom na stanici metra, jestli nastupuju do správné soupravy. Všude byli milí a ochotně mi odpověděli, že jsem správně. Já vím, je to prkotina, ale já se ptoom cítila tak drsně a dospěle. :D Však on mě snad někdo chápe. :) Po výstupu jsem holky nenašla nikde jinde, než ve Starbucks, takže jsme daly kafčo a šly se podívat na King's Cross.

Bylo tam místečko s vozíkem a kufry ve zdi, kde se lidé mohli mohli vyfotit a stáli na to neuvěřitelně dlouhou frontu. Toto jsem si odpustila a šla jsem se podívat do obchůdku s Harrypotrovskými kravinkami a suvenýry. Tam na nás samozřejmě zase čekaly davy lidí, ale s tím se muselo počítat. Byla tam spousta krásných věcí, ale já si jen koupila plakát na zeď s Harrym a asi o týden později mi kamarádka ještě privezla Bertíkovy fazolky. :)






Ve zbytku času jsme se šly podívat o pár ulic dál (to jsem si také před odletem vyhledala, takže jsme šly na jistotu) na Black books. Kdo nezná Black books a má rád britský humor, doporučuji si tento seriál pustit. :) Další cíl splněn.. Tento malý výlet nám zabral celý den a spěchaly jsme na bejbáč - jako téměř každou sobotu.


Hyde park, fandíme a Na stojáka

18. února 2017 v 8:00 3. měsíc
Jako každou sobotu jsme s holkama plánovaly, co budeme dělat. A program byl prostý. Stavíme se na Oxford street na menší nákup. A opravdu jsme to vzaly hopem. Bleskurychle jsme prošly Primark (teda hlavně já a to stylem, že jsme si tam s nějakým týpkem chválili právě zkoušené sluneční brýle, tím pádem se rozhodlo, které tedy vyhrály a mohou být ozdobou mé šišaté hlavy a běželo se k pokladnám). Bylo příjemné počasí a my měly už od rána jasno, že Oxfordka není hlavní cíl, nýbrž Hyde park hned vedle. Nejdříve jsme se ale musely prosoukat davem k malému obchůdku, kde jsme nakoupily hummus, zeleninu, nějaké dobroty a cidery. A mohly jsme se zase protlačit k Hyde parku. Našly jsme si hezké místečko na trávě, rozdělaly takový velký šátek a připravily si takový menší piknik. Mě celý pobyt v Anglii provázelo takové menší prokletí, že kdykoliv jsem vyjela do centra, tak mě začala bolet hlava a snížil se mi tlak. A to mě postihlo i při pikniku, takže ve finále jsem tam ležela rozvalená s novými slunečními brýlemi na očích a snažila se přetrpět to, co zachránil až ibalgin.



Po nějaké době strávené kocháním okolí jsme se rozhodly jet domů. V autobuse však některou z holek napadlo, že bychom mohly do hospody sledovat náš hokej. V tu dobu probíhalo mistrovství světa a v ten večer jsme hráli. K tomu mistrovství bych chtěla jen dodat, jak jsem ho požívala s mojí rodinou v ČR. Když jsme skypovali, tak mě natočili k televizi a fandila jsem s nima. Doma seděli na gauči a já měla svou židli, na ktéré byl tablet opřený o opěradlo a z něho jsem koukala já na hokej. Bavilo mě to víc, než sama koukat online. :D Tak a teď zpět k vyprávění.. Nejdříve se mi nechtělo, protože jsem s sebou ještě táhla tašku z Primarku, ale nakonec mě přemluvily větou: Je to kousek odsud, když teď vystoupíme. No, cesta trvala přes půl hodiny a hnala nás přes nějaký park. Tak jsme alespoň prošly nový kousek Londýna, poté jsme porcházely mezi baráky, až jsem začínala pochybovat o tom, že by v těchto končinách nějaká hospoda byla. Dorazily jsme na místo v průběhu první třetiny. Daly jsme si Budvar a kolbásu s hořčicí a s českým chlebem!! Vtipné bylo, že jsme tam na personál mluvily anglicky a oni to byli Češi. :D To jsme zjistily až při další návštěvě hospody. Jsem ráda, že jsem na hokej nakonec šla. Já hokej miluju a mistrovství světa obzvlášť. Ten večer jsem se nechala přemluvit ještě do jedné akce. Po hokeji měla být stand up comedy Na stojáka, se vstupem, tak jsme se nakonec rozhodly, že zůstaneme a během čekání jsme se seznámili s jedním klukem a holčinou. Stand up comedy trvala asi půl hodiny z technických důvodů. Super. Celkem odrovnaná jsem odmítala jet domů a chtěla jsem si něčím zlepšit náladu.




Po půlnoci jsme došli na King's Cross. Nabrali jsme s sebou rovnou i ty, co jsme se s nimi seznámili a ještě nějaký pár doprovodili na metro. :D Koupili jsme víno a pivo, občerstvení a sedli si do parčíku před nádražím. Měli jsme s sebou létající talíř, protože jsme si s holkama chtěly zaházet v Hyde parku. Tak nás nenapadlo nic lepšího, než si zaházet na King's Cross a lidé se k nám přidávali. :D To byl tak super zážitek. :D Nakonec jsme s holkama naháněly taxík po celé ulici a po čtvrté hodině jsme byly doma.



Pesach

17. února 2017 v 20:05 2. měsíc
První den Pesachu začal tím, že HP vytáhli z půdy krabíce plné nádobí. Mým úkolem bylo tu tunu nádobí umýt, vyndat to "staré nádobí" a místo něj naskládat to, co jsme měli po dobu následujícího týdne používat. Měla jsem na to čas dopoledne, protože od oběda už platila nová pravidla a směli jsme jíst jen kosher jídlo. Den předtím HP nakoupili kosher jídlo a to co jsme měli, to se schovalo a mohli jsme jíst jen jídlo k tomu určené. Jsem ráda, že jsem třeba mohla ochutnat Maces, což je takový tenký nekvašený chléb (jiný chléb se nesmí při Pesachu konzumovat). Chutnal mi, ale jsem ráda, že jsem ho jedla jen týden. Zlatej českej chleba. :D To bylo asi jediné, co mě se týkalo. Ještě jsem tedy pomáhala připravovat na velkou večeři, která se u nás první den konala. Kamarádku třeba její rodina k večeři i přizvala a tak se i dozvěděla, proč se vlastně tento svátek slaví a tak dále.. To mě nikdo nevysvětlil, jen mi řekli, co smím jíst a co ne. Druhé kamarádce třeba nechali volnou skříňku s jejím jídlem a neřešili, jestli jí kosher nebo ne. Záleží na rodině, jak s tím naloží. Ale myslím si, že si to spousta lidí upravuje podle sebe. Například tento svátek má končit až za týden v pátek večer. Mě HM řekla, že sice končí večer, ale u nich, že skončí s obědem. A proč? Protože já už v pátek odpoledne neměla pracovat, tudíž jsem musela to nádobí uklidit zase zpět do krabic dopoledne. A ty krabice tam ležely dalších 14 dní.

Nakoupené jídlo



Maces



S holkama jsme svátek pojaly po svém.




Každopádně Pesach trval jen týden, takže mi pravidla nějak nevadila, naopak jsem ráda, že jsem v období tohoto svátku mohla být přímo v dění a zažít něco nového.