Přílet do Londýna

14. března 2016 v 19:25 |  1. měsíc
Ráno po snídani mi mamča pomohla zabalit věci do kufu, protože ona má zvláštní moc to tam všechno nějak narvat, což já po ní asi nezdědila. Škoda. Nervózní z letu jsem byla až potom, co jsme vše zabalily. Začala jsem si uvědomovat, že poletím sama letadlem. Poprvé pojedu takhle daleko bez rodiny. Chvíli se mě i zmocnila panika, že jsem měla jet autobusem a né letět letadlem, že na autobus jsem zvyklá. Jak se později ukázalo, tak panika byla opravdu zbytečná. Taťka ještě přivezl oběd a já musela jít ven s kamarádkou, abych trochu přišla na jiné myšlenky. To se i docela povedlo. Když jsem se vrátila domů, tak jsem sbalila poslední potřebné dokumenty do kabelky a mohlo se pomalu vyrazit. Loučení s pejskama mě docela vzalo, protože to jsou moje lásky a je pro mě těžké je jeden den nevidět. To asi pochopí jenom ten, kdo to takhle má stejně jako já, že by bez svých zvířat nedal ani ránu. Což já teď udělala a každý den mě trápí to, že s nimi nemůžu být. Ještě k tomu naše fenka měla každou chvíli mít štěňata, tak jsme se báli, aby ta chvíle nepřišla právě v den, kdy všichni budou v Praze. Ještě jsem se rozloučila s babičkou a jelo se.




Zlato moje mi taky pomohlo balit.


Dorazili jsme na letiště a hledali můj let. Myslím, že nudná story z letiště nikoho nezajímá, možná jen to, že loučení bylo opravdu těžké a najednou se mi nikam nechtělo. Chtěla jsem zůstat doma, kde to znam, s lidmi, které znám. Letěla jsem někam podruhé v životě, poprvé mi bylo 5 let, takže už si to ani nepamatuji, ale sama jsem teď letěla poprvé. Seděla jsem u okýnka, což bylo moc fajn, kdyby nebya tma a já viděla velký kulový. :D Při vzlétnutí letedla jsem si myslela, že am umřu, ale rychle mě to přešlo, i když jsem myslela, že si na to dám víno nebo dokonce panáka. Ale opravdu nevím, čeho jsem se tak bála. Byl to skvělý zážitek a nemůžu se dočkat, až poletím znovu.





Na letišti v Lutonu mě vyzvednul taxikář a ten mě měl odvézt k rodině. Naštěstí už tam na mě čekal s tou cedulí s mým jménem. Když na mě promluvil, tak hrozně drmolil a já mu sotva rozuměla. V tu chvíli jsem pochopila, že jejich přízvuk bude můj největší boj. A taky jsem měla pravdu. Ale o tom až později. Málem jsem si sedla na pravou stranu auta, když mi došlo, že je tam volant, takže jsem se rychle zorientovala. :D Poprvé jet vlevo bylo pro mě hrozně zvláštní a divný. Poté došlo na setkání s rodinou. Děti už spali, tak mi rodiče ukázali nejdůležitější věci, co se alarmu týče a kde mám ložnici a koupelnu a jelikož bylo pozdě, tak mě něchali, abych si šla lehnout. Což jsem opravdu po takovém dnu potřebovala. Když jsem si chtěla píchnout mobil do zásuvky, zjistila jsem, že jsem si trubka zapomněla adaptéry. Naštěstí mi HM půjčila svou nabíječku, ale musim někde splašit adaptér hlavně kvůli noťasu.
Druhý den jsem přišla ke snídani a dala jim dárky, co jsem přivezla. Rodičům jsem dala pohledy naší vesničky a Karlových Varů. Sedla jsem si k nim a nasnídala jsem se s nimi. Louis se dost styděl, ale prý se pak na mě pořád ptal, kde jsem a kdy mě zase uvidí. Po snídani jsem šla s HM doprovodit Louise do školky, abych věděla, kde je. A normálně tam mají v kleci káčátka. To bylo roztomilý.


Zajímavé bylo přecházení silnice. Rozhlédla jsem se na levou stranu a žádně auto nejelo. Pak jsem se podívala na pravou stranu a tam několik aut a byla jsem strašně překvapená. Takže na přecházení silnice si musím dávat velký pozor. Doma mi HM ukázala, jak to chodí a měla jsem víceméně volno. Ještě jsem neměla klíče, tak jsem zůstala doma, abych je nějak neomezovala. Celej den jsem měla hlad, protože jsem se styděla přijít dolů a vzít si nějaké jídlo. Až když všichni odešli na večeři ke svým rodičům, jsem šla dolů si dát večeři. :D A už se nám doma narodila štěňátka. Čekali asi na to, až odtáhnu pryč. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MirekČ MirekČ | Web | 15. března 2016 v 9:48 | Reagovat

Let letadlem je vždy velký zážitek. Více se bude asi stýskat pejskům, možná budou nějaký čas i odmítat žrát.
Pobavilo mě,jak jsi se cpala za volant taxíku ...

2 tva tva | 15. března 2016 v 12:59 | Reagovat

Oni mají doma ještě spoustu lidí, takže to zvládnou.. :)
Jo, to bylo trapný.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama