Víza dorazila

19. července 2017 v 10:22 |  Před odletem US
Yes! Je to tu! Dneska od 9 hodin jsem byla téměř nalepená na okně a vyhlížela pošťačku. Netrpělivě jsem přešlapovala z místa na místo, když v tom vidím auto. Bleskurychle jsem seběhla schody a byla jsem u dvěří dřív než ona. Předala mi obálku z ambasády, zavřela jsem dveře a už jsem otevírala obálku vytlemená od ucha k uchu. Měla jsem neuvěřitelnou radost, že jsem zase o krok blíž. I když jsem věděla, že jsem víza získala a že mi přijdou, tak i přes to mnou projel blažený pocit, že víza vidím v mém pasu. Prostě, že to tu je a držím to v ruce. :D Když jsem si víza prohlížela, tak jsem si uvědomila, jak je ten odlet skutečný a že se rychle blíží. Když jsem na začátku června udělala match s rodinou, tak jsem si říkala, kolik mám na vše času a že odlet je za hodně dlouho. Ani jsem si nějak nemohla uvědomit, že v půlce září poletím do neznáma. A za chilku je to tady a i když mám obavy, tak se neuvěřitelně těším!
 

Co jsem pořídila v Primarku

18. července 2017 v 21:07 |  Před odletem US
Nazdárek,
nedávno jsem si prohlížela fotky z Londýna a vzpomněla jsem si, že jsem fotila nakoupené zboží z Primarku. A protože čekám, až mi přijdou víza - které by měly dorazit zítra, tak mě napadlo, že si zkrátím čas tím, že se s vámi podělím o to, co jsem tam předtím pořídila. O mé návštěvě Primarku si můžete přečíst ZDE. Ale i tak bych znovu ráda nákup v Primarku nějak shrnula.

Kdy do Primarku?
Poprvé jsem byla v Primarku v sobotu odpoledne. Vražedný. Jenom jsem tam nakoukla a nic jsem nekupovala, protože fronty u pokladen byly nekonečný. Kdo zavítal někdy do Primarku ať už v Londýně, v Drážďanech nebo v jiném městě, tak mi dá za pravdu, že většinou ty fronty jak u pokladen, tak i na kabinky jsou dlouhé a já obdivuju prodavače, co tam pracují, protože ty se nezastaví. Někdy jsou fronty na kabinky tak dlouhatánský, že se lidé převlékají za stojany a potom tam to obleření nechají válet po zemi. Když jsem měla ve všední den trochu času (odvedla jsem malýho do školky, uklidila barák a pak jsem měla pár hodin čas, než jsem šla zase pro dítko do školky), rozhodla jsem se tam jet ve středu v poledne a řekla bych, že rozdíl nebyl nějak znát. Lidí tam bylo dost, ale nebylo to tak zlý jako o víkendu. Takže pokud máte možnost, zavítejte tam v pracovní den.

Ceny v Primarku
Primark je známý tím, že tam seženete oblečení, kosmetiku, doplňky do bytu a další věci za nízkou cenu. To je pravda. Skutečně tam seženete zboží za velmi výhodnou cenu a kvalita většinou odpovídá tomu, jako když si to koupíte o pár stovek dražší. Je to riziko. Někdy je kvalita vyšší a někdy nižší. Já jsem si tam koupila sluneční brýle za 2 libry. Tyto brýle přežily snad všechno kromě přejetí parným válcem a stále drží. Oblečení mi taky drží a je pořád hezké. Tílko za libru nebo za dvě a nerozpadlo se. Nebo jsem si koupila obyčejné černé tenisky za 3 libry. Ty pořád drží, ale podrážka je taková, že už pomalu cítím povrch chodníku. Ale s tím musí člověk trochu počítat. Nakoupila jsem si tam náušníce. S tím jsem hodně spokojená, protože si nemůžu kupovat drahý doplňky, protože je ztrácim. :D Takže sada náušnic za 2 libry a jsem happy. S kosmetikou z Pimarku zkušenosti nemám. Kupovala jsem si tam jen dvě houbičky na make up za libru a ty mi bohatě stačí. Myslím, že i nějaké doplňky do bytu nepřijdou na škodu. Někdy tam jsou ale ceny hodně podobné těm jako třeba v H&M apod.., ale Primark nabízí spoustu slev jako třeba 2 věci za cenu 1 atd.. :)

Někteří lidé mají s Primarkem špatné zkušenosti. Já zatím dobré.. beru to trochu s rezervou.. Ale je to na každým, jestli si k tomu najde cestu. :)

A teď jako ochutnávku přidávám několik fotek mého nakoupeného zboží.








Nový vzhled

17. července 2017 v 23:00 |  Tak různě
Jelikož se odlet nedvratně blíží (už se mi o odletu i zdá), tak jsem se konečně dokopala k tomu, pozměnit vzhled blogu. Už dávno nejsem v Anglii a právě se zaměřuji na svou budoucí práci au pair v Americe, tudíž je asi vhodný, aby to tady tak vypadalo. Řídila jsem se heslem v jednoduchosti je krása a vzniknul tento výplod. Touto cestou děkuji mé sestřičce, která se v ohledu nastavování designu na blogu vyzná víc než já. Tak snad se vám alespoň trochu líbí.. :)
 


To do

13. července 2017 v 11:16 |  Před odletem US
Červen se přehoupl v červenec a pro mě to znamená věnovat se přípravám na plný úvazek. A i přes to, že jsem líné télátko, sama sebe překvapuji, jak mi to jde. Čemu se teda vyhýbám jsou lékařské prohlídky, protože návštěvy u lékaře, zubaře atd. nesnášim. Ale stejně mě to nemine. Jelikož už jsme si v červnu dělala seznam věcí, co splnit, tak jsem se rozhodla, že si ho udělám i tady. Když si na něco ještě vzpomenu, tak to sem dopíšu. :) Co už sem nepíšu, jsou veškeré poplatky (agentuře, pojištění, víza...) To už jsem tu na blogu psala, tudíž už se tu budu věnovat pouze tomu, co mě čeká, ať se neopakuju. :)

Co zařídit:
1. Víza - v procesu
2. Přihlásit se na úřad práce - hotovo
3. Odhlásit se z ÚP
4. Plná moc
5. Mezinárodní řidičák
6. Odhlásit se z pojišťovny
7. Zrušit balíček u operátora
8. Vyměnit peníze
9. Potvrzení od lékaře pro agenturu
10. Zubař
11. Oční + nové brýle
12. Vše okopírovat 2x (důležité dokumenty, pas, rodný list atd..)
13. Výpis z rejstříku trestů

Koupit:
1. Kufry (velký a malý) - hotovo
2. Dárky pro rodinu
3. Adaptéry - hotovo
4. Léky - v procesu
5. Antikoncepce na rok
6. Brýle
7. Kosmetiku, hygienické potřeby - v procesu
8. Deodoranty
9. Kartáčky na zuby + zubní pasta - hotovo

To je zatím tak to, co mě čeká. Ale mě ještě něco napadne, protože je toho ranec. :)

Návštěva ambasády

12. července 2017 v 11:46 |  Před odletem US
30. června jsem skončila v práci. Kolegyně se se mnou moc hezky rozloučily, až mě to dojalo. Je to hřejivej pocit vědět, že ve vás někdo věří a přeje vám to nejlepší. Takže konec práce proběhl hladce, trochu smutně a teď se můžu soustředit na přípavy do USA. Hned v pondělí jsem zašla na úřad práce, kde mi schůzky naplánovali na 25. a na 26.7?! Nemůžu jít v jeden den, to by bylo moc jednoduchý.. :) Dále jsem se neochotně pustila do vyplňování žádosti o vízum. Nejdřív jsme myslela, že se z toho zbláznim, ale agentura vám pošle návod na vyplnění a s tím to šlo jedna báseň. Nějak jsem se tím prokousala, zaplatila jsem poplatek (kterej se mi nejdřív nechtěl přičíst, tak jsem prodělala menší infarkt, že se mi odečetly peníze a nic :D) a naplánovala si shůzu na 11. červnece od 10:15. Vytiskla jsem potřebné dokumenty, nechala se vyfotit a doufala, že mám všechno dobře.

Do Prahy jsem jela s mamčou a ségrou s tím, že návštěvu na ambasádě spojíme s procházkou po památkách, náupech atd.. Vyrazily jsme v půl 7. Jsem ráda, že jsme jeli autem a nemusela jsem se táhnout busem, takže títmo děkuji mé mamince. Před cestou jsem asi pětkrát zkontrolovala, jestli mám všechny dokumenty (nakonec mi z toho zkontrolovali asi 2 papíry). Přijely jsme do Prahy a ještě měly spoustu času, tak jsme šly na snídani a potom jsem se odpojila a šla na ambasádu. A jak to tam vlastně probíhá? Stoupla jsem si před ambasádou do fronty a nahlásila své jméno a vypla mobil. Dovnitř nás pouštěli po dvou, tam je kontrola podobná na letišti, nechala jsem jim mobil a dostala visačku. Vytáhla jsem si číslo a čekala.. Nejdříve jsem šla k prvnímu okýnku, kde jsem mluvila česky. Paní si vzala dokumenty a za fotku jsem platila zbytečně, protože jí ani nepotřebovala. Dostala jsem brožuru a čekala na otisky prstů. Tam už jsem mluvila anglicky. Naposledy si mě zavolali na pohovor v angličtině. Tam stál příjemný a usměvavý američan, který se se mnou bavil česky (otázky ohledně rodiny mi pokládal v angličtině, ale ostatní věci jsme řešili v češtině). Všechno proběhlo v pořádku, ale řekl mi, ať mu ještě mailem pošlu potvrzení o zkušenostech s dětmi pod dva roky, když se budu starat o miminko. Ale to je jen detal. Mail už jsem poslala, tak snad v pohodě. To bylo vše, vrátili mi telefon a já se vrátila k mamče se ségrou, které si zatím procházely Prahu. Něco jsme pokoupily, daly jsme oběd a jely domů.

V minulém článku jsem psala o parťačce do letadla, která také míří do Alexandrie. Tak už máme další parťačku, která bude bydlet kousek od nás. :)

Postupně nakupuji nějakou kosmetiku, co je ve slevě a začíná se to pěkně hromadit. Taky už zbývají 2 měsíce a 8 dní.. :)

Jsme na to dvě

24. června 2017 v 11:40 |  Před odletem US
Na Facebooku ve skupině pro au pairs jsem napsala do přehledu odletů do New Yorku, že odlétám 18. září a o několik dní později se mi ozvala slečna, že ten datum odlétá taky (je s CC jako já). A nejlepší na tom je, že taky bude bydlet v Alexandrii. Docela veliká náhoda. :D Jsem ráda, že jsme na ten let a cestu do Washingtonu dvě, protože ve dvou se to lépe táhne. :)

První krůčky

19. června 2017 v 19:00 |  Před odletem US
Ahoj,

červen nám plyne jako voda a jelikož letím až v půlce září, tak mám zatím čas vše vyřídit. Pro začátek jsem zaplatila programový poplatek + pojištění a vzápětí mi přišel dopis od agentury i s potřebnými materiály na ambasádu. Tam se chystám jet v červenci, protože přes týden pracuji a jelikož na 30. června končím, tak budu mít celé léto na veškeré vyřizování. Neustále si zapisuji na papír, co všechno musím udělat. Přemýšlela jsem, že si nechám vystavit potvrzení jako je zápis v rejstříku trestů, od lékaře atd.. do konce června, ale jsem hrozně líná, tudíž to stejně nechám na mé já v budoucnosti - na červenec. Momentálně stejně nemám moc čas, protože rodiče se ségrama odjeli na dovču a já se starám o naše pejsky atd.. :)

V práci jsem v květnu oznámila, že smlouvu prodlužovat nebudu a že na konci června tedy končím. To znamená, že 1.7. musím na úřad práce, což mám ohromnou radost..

Už jsem i začala nakupovat první věci. Vím, že mám dooost času, ale nakupuji věci výhodně, když na to mám čas a nemusím to pak honit na poslední chvíli (což stejně budu, jako před odjezdem do Londýna). Byly jsme se s mamčou podívat v Tescu a měli slevu na kufry, tak jsme vzaly dva fialové. Jeden velký a jeden příruční. Velký se rovnou rodičům hodil na dovolenou a já jsem ráda, že si tuto věc můžu odškrtnout. Dále měli ve slevě nějakou kosmetiku, která několik měsíců vydrží, tak jsem rovnou nabrala pár kousků. V práci jsme měli možnost využít lékarnu a vybrat si zdarma léky do určité částky. Tak jsem si hned vzala kartáčky a nějaké léky na bolest atd.. To se vždycky hodí a stejně budu dokupovat.

Mimo to všechno jsem v kontaktu s rodinkou. Přes skype mě HM provedla domem, takže jsem i viděla svůj basement. Vyměnili jsme si účty na instagramu a píšeme si. Těším se k nim čím dál víc.

To je zatím tak všechno, co se zatím událo. Ale je toho ještě dost před námi... :)
Tak zatím, ahoj!

Jak jsem přežila MATCHING

18. června 2017 v 17:11 |  MATCHING
Ráda bych celý proces nějak shrnula. Čím jsem si procházela, mé pocity a dojmy..

Do procesu vybírání rodin jsem se dostala někdy ke konci února. Plná nároků, vybíravá s doměním, že rodinku mám do měsíce vyřešenou. Hahááá. Za tohle bych si několikrát nejradši nafackovala. Myslím, že za celou dobu si mě přidával celkem slušný počet rodin. Každý den minimálně jedna. Jsem u agentury CC a ta povoluje, aby au pair měl/měla na profilu pouze jednu rodinu, kterou si může po 24 hodinách odebrat (pokud si nemyslí, že je rodina ta pravá), tedy když to rodina neudělá dřív. Snažila jsem se si vyplnit profil, co nejpodrobněji, pravdivě, přidala video, fotky a dopis. Po celou dobu jsem si říkala, že tam jedu na rok a že tam musím jet s dobrým pocitem. V průběhu jsem na blog psala o těch rodinkách, u kterých jsem byla rozhodnutá, že k nim chci jet. Ale stále to nevycházelo. Jako první to byla rodina z Bostonu, poté z Jersey City a ke konci dubna z Charlotte (o té jsem se vlastně nezmiňovala, protože naposledy jsem psala o single mom z Jersey City). Rodina z Charlotte byla suprová. Moc jsme si rozuměli, volali jsme asi 6x na Skype a já už si vduchu balila kufry. Proto, když jsem od nich četla e-mail, že si vybrali jinou au pair (rozhodovali se mezi náma dvěma, která je pro ně lepší), bylo pro mě velkým zklamáním a měla jsem chuť s programem skončit. Najednou jsem si přišla nechtěná a věděla jsem, že si mě nikdo nebude chtít vybrat a vždy si vyberou někoho jiného. Postupem času a přísunu rodin jsem snižovala své nároky a požadavky, jaká by měla rodina být. Au pairs je hodně a já jsem vždycky chápala, že pro ně je také velmi důležité si vybrat dobře a pozvat někoho cizího na rok do jejich baráku je velké rozhodnutí. Tyto myšlenky mě provázely měsíc a já už ztrácela chuť a sílu. Až na přelomu května a června si mě přidala rodina z Chicaga a už se mi opět vrátila naděje, že se do tý Ameriky podívám a ještě budu u fajn rodinky. Jak to bylo s rodinou z Chicaga jsem psala v minulém článku. Jakmile mi při našem posledním skypu řekli, že chtějí být upřímní, ale že si vybírají mezi více au pairs, tak jsem se cítila podobně jako na konci dubna. A stejně jsem někde uvnitř cítila, že to není to, co hledám. A o poslední rodince, ke které 18. září odjíždím, už víte. Neuvěřitelně se těším a doufám, že jsem si vybrala dobře.

Na závěr bych chtěla jen napsat, aby vy, co jste nebo teprve bude ve fázi MATCHING, držte se a myslete na to, že je to váš rok a vy se musíte rozhodnout, jestli je to ta pravá rodina, ke které chcete jet. Možná se někdy budete cítit, že ta pravá rodina nepřijde, ale musíte vydržet a věřit. Přeji vám všem hodně štěstí!! :)

MATCH

2. června 2017 v 20:25 |  MATCHING
A je to tu! Konečně asi po třech měsících jsem si "plácla" s rodinkou z Washingtonu, D.C. Byla to náročná cesta, ale tomuto tématu bych ráda věnovala samotný článek.

Jak už jsem psala, rodinka bydlí ve Washingtonu, D.C., přesněji v Alexandrii, VA. Letěla bych v září, protože se jim tu dobu má narodit chlapeček. Další děti nemají, tudíž bych se starala jen o toho malého, což mám velkou radost, protože se o miminka starám moc ráda. HM by měla být do začátku ledna doma s mimčem a já bych jí měla vypomáhat. Pak se má vrátit do práce. Jejich dům vypadá moc hezky a já bych měla bydlet v basement, kde je pro mě připravený obývací pokoj (prý s krbem aaaa), ložnice a koupelna. Jo a mají psa. :)

A jak to vše probíhalo? Začala bych minulým týdnem, kdy si mě přidala na profil rodina z Chicaga. Mají tříletou holčičku a dvouletý dvojčata. Byla jsem z jejich profilu nadšená. Měli ho krásně vyplněný se spoustou informací. Hned jsem jim napsala něco o sobě, a že bychom mohli skypovat. Dali jsme dva hovory a mě se moc líbili. Chválili mi angličtinu a při hovoru jsme se hodně nasmáli. Taky jsem si dopisovala s jejich současnou au pair. Před třetím skypem (což bylo minulou neděli) jsem čekala, že dojde k nějakému rozhodnutí. Rodina pro mě měla přpravené otázky typu "Co bys dělala, kdy se stalo tohle a tamto.." Potom mi řekli, že ke mně chtějí být upřímní, ale že se rozhodují mezi více au pairs. Já to všechno chápu. Je to těžké najít jak vhodnou host family, tak au pair, ale když už vás 3x odmítnou kvůli jiné au pair, tak už jen čekáte, co se zase pohnojí. Ke konci skypu mi řekli, že se mi ozvou, jak se rozhodli.

Noc po našem skypu jsem nemohla spát. Zdálo se mi o rodince z Chicaga. A něco mi říkalo, že to není ono, že ani nevím, jestli tam tak chci. A řekla jsem si, že bych měla ještě počkat. I když už jsem chtěla mít celý proces z krku a konečně se pohnout dál. No a příští odpoledne si mě přidala rodinka z Washingtonu. Po přečtení jejich zajímavého profillu, jsem jim napsala, jestli nechtějí dát skype hned ten den, tudíž v pondělí. HM mi napsala, že je kvůli mimču v nemocnici a že může volat o půlnoci mého času. Já se ničemu nebránila a počkala si do půlnoci. Paní byla milá a příjemná. Kecaly jsme o všem možném a hlavně o tom, co od sebe očekáváme. Po skypu mi ještě napsala e-mail, že jsou připraveni mi nabídnout, jestli se stanu jejich au pair. To se mi ještě nestalo, aby mi tohle napsala rodinka po prvním skypu. Pak jsem ještě kecala s HD, který mi ukazoval výhled z jeho kanclu a já na to čuměla jak puk. :D Už mě i zvali na Thanksgiving k jejich příbuzným. :D Pak už mi jen oznámili, že se jim líbím a že mě chtějí jako jejich au pair. To jsem skákala radostí! Takže v září letíííím!

A jak to dopadlo s Chicagem? Rodina mi po několika dnech neozývání poslala mailem další otázky. Slušně jsem jim napsala, že už jsem matchla s jinou rodinou a že jim přeji hodně štěstí.

Zatím se nic neděje..

26. března 2017 v 18:45 |  MATCHING
Ahoj,
tak bych ráda hlásila změny, ale zatím žádné nejsou. Jsem cca měsíc v matichingu a už mě to začíná pěkně štvát. Na jednu stranu jsem vždycky nadšená, že si mě přidá nějaká rodina a hned si čtu jejich profil. Na druhou stranu, vás to po měsíci přestane bavit. Rodin se ozývá dost. Ale skypovala jsem jen s některými. Ve většině času se mi potom neozvou oni. Přijde mi, že se mi ta pravá rodinka vyhýbá. Na začátku matchingu se mi ozvala rodina kousek od Bostonu. Byla jsem z nich nadšená a oni ze mě taky. Skypovali jsme a byli v kontaktu. Jednoho krásného dne mi paní napsala, že jsem úžasná, pro ně absolutně perfektní (doslova), ale že si vybrali Au Pair z Francie, protože HM mluví plynule francouzsky. No, co na to máte říct. I takhle to může dopadat. Dále se mi třeba ozvala rodina z Floridy. To si řeknete woooow Florida, jedu hned! Jenže rodina se se mnou hned od začátku bavila, jak kdybych byla něco méně než oni. Byli velmi nesympatičtí, až jsem se nakonec rozhodla pro to, že s nimi ani skypovat nechci.

Teď si mě ale přidala single mom z Jersey City, 10 minut od New Yorku, která má krásnou půlroční holčičku. Bydlí v bytě a má pejska. Jednou jsme skypovaly a zatím to vypadá dobře. Tak uvidíme, kam to povede. :)

Ozvu se, až se zase něco bude dít nebo jak dopadne ta samotná maminka. Zatím se mějte hezky! :)

Kam dál