Las Vegas + Grand Canyon (listopad)

8. ledna 2018 v 1:00 |  3. měsíc US
Nejdříve přiblížím, jak se (ne)mám u své nové rodiny v Cali. První týdny u rodiny byly pro mě celkem šokující a stále tak trošku jsou. I když teď už si říkám, že už mě snad nic překvapit u nich nemůže. Jde o to, že HM je doma a nepracuje a HD často pracuje z domu. A nemají nic lepšího na práci, než mě kontrolovat a nebo hledat, co mi vytknout. V rematch jsem se rodiny ptala na pravidla a s úsměvem mi bylo řečeno, že žádná pravidla nemají, možná jen, že si nepřejí, aby u nich nikdo přespával. Od prvního dne, co jsem přijela, tak jsem jen poslouchala, co smím a co nesmím. První týden jsme bydleli v jejich starém domě a poté jsme se stěhovali do nového, tak jsem doufala, že se zvětšením prostoru několik problémů vyřeší. Ale HP mám a budu mít za zadkem asi pořád. HM mi kouká přes rameno a opravuje mi vše, co udělám. Přijde mi, že je to jako na houpačce, jednou sedim na kufrech a za týden si zase říkám, že to není tak zlý a že se to konečně zlepšuje. Skončili u mě, když mi vlezli do pokoje a i do skříně a asi tam hledali drogy nebo nevim. :D Když si myslím, že už mi nemají, co vytknout, tak si prostě něco najdou. Před měsícem mi přistál pod nosem "feedback" na dvou papírech o tom, co na sobě zlepšit. A vyčetli mi věci, které pro mě byly tak nějak ponižující. Oni asi zkrátka chtějí perfektní osobu v jejich domě. Což já samozřejmě nejsem. Přitom když vidím jejich návyky, tak se mi chce skoro brečet. Šetří tam, kde by neměli a utrácejí tam, kde není potřeba. Ale to je samozřejmě jejich věc. Ať si každý dělá, co chce, ale spíš mě pak štve, že mě budou diktovat, jak se mám chovat atd... Ale dost o rodině. Už jsem si dost postěžovala a teď můžeme přejít k tomu zajímavějšímu a to je výlet do LAS VEGAS!

Jelikož jsem s rodinou nechtěla být na Thanksgiving - a to jsem tento americký svátek chtěla zažít, ale po tom, jak mi projeli tu skříň, jsem neměla chuť s nimi slavit. Tudíž jsem hledala možnosti, jak se zabavit. A byla mi nabídnuta možnost jet od středy do neděle do Vegas. Ve čtvrtek byl Thanksgiving, v pátek mi rodina nabídla volno a víkend jsem měla mít volný. Odjížděli jsme ale ve středu večer (musela jsem končit o hodinu dřív), takže jsem si musela středu nadělat. Celou dobu mi rodina tvrdila, jak je to v pořádku a ať si to užiju a o měsíc později mi vyčetli, že jsem si odjela pryč. Měla jsem jet se čtyřma holkama autem přes noc a ve čtvrtek ráno jsme měly přijet do Vegas. Cesta byla sice dlouhá - 9 hodin, ale to jsme ještě nevěděly, co nás čeká po cestě zpátky. :D K tomu se dostanu. První den jsme se válely u bazénu a vířivky a večer jsme dospávaly probdělou noc. V pátek jsme stávaly ve 3 ráno a mířily jsme na Grand Canyon. Cesta trvala asi 4 hodiny - jestli se neptletu. Když jsme se dostaly na místo, tak to jsem byla opravdu unešená. Opravdu dechberoucí. Nechaly jsme se místním autobusem vyvézt o pár kilometrů dál a pomalu jsme to scházely zase zpátky. Kochaly se a dělaly fotky. Bylo krásné počasí, takže o to byl zážitek ještě hezčí. Po cestě zpátky jsme se stavily na jídlo, protože jsme nic moc pořádného nejedly a jely zpět do Vegas. Večer nás čekala párty. Šly jsme do místního clubu a jedna z těch holčin nám zařidila místo na guest listu, takže jsme měly vstup zadarmo. Upřímně jsem z celé párty moc odvařená nebyla. Nejvíc to teda zavinilo to, že já párty jako takové moc nemusím. To si raději sednu na skleničku s kamarády někam do klidu. :D Tančit se už potom moc nedalo, protože všude bylo lidí jako sra... :D V sobotu jsme se rozhodly, že si projdeme Vegas.. Je to opravdu takový zvláštní město, takový fejkový. :D Určitě ale má své kouzlo. Ty velikánský hotely a kasina.. Alkohol, co teče proudem od rána do rána, všude plno světel, lidí. Opravdu je to zvláštní, že něco takového vyrostlo uprostřeď ničeho. No a v neděli nás bohužel čekala cesta domů. Čekaly jsme, že bude zácpa, tak jsme prozřetelně vyjely v 10 ráno (ještě jsme se fotily u cedule, takže v půl 11:D) a doufaly jsme, že přijedeme okolo 9-10 do San Francisca. Cesta místo 9 hodin trvala 16 hodin! A já přijela domů ve 4 ráno. :D Ta cesta byla nekončená, všude nekončící kolony. A další den jsem bohužel pracovala, takže to bylo náročné. Ale opravdu to stálo za to!!




Více fotek najdete na mém Instagramu :)
 

REMATCH - co se vlastně stalo

30. října 2017 v 19:37 |  2. měsíc US
Ahoj!

Omlouvám se, že píšu po takové době, ale článek jsem nepsala záměrně. Bylo toho moc a já nevěděla, co napsat a chtěla jsem počkat, až se to nejdřív vyřeší. Takže co se vlastně stalo...

Co jsem přijela k rodině, tak jsem se dozvěděla, že budu muset pracovat v noci od neděle do pátku. Od 3 ráno do 10 dopoledne. Byla jsem více, než překvapená a hned jsem jim na to řekla, že o tom nepadlo ani slovo. A je to tak. Vyměnili jsme si několik e-mailů, skypovali jsme, než jsme matchli a v profilu taky nic takovýho napsaný neměli a najednou na mě tohle vytáhli. Já nevěřila vlatním uším, opravdu. Měla jsem pracovat od pondělí do pátku přes den a víkendy volný. Najednou to vůbec neplatilo. Měla jsem jen sobotní noc na to, abych se pořádně vyspala. Má práce obnášela zůstat vzhůru a kontrolovat malýho, dát mu najíst (HM nekojila), přebalovat, prát mu a mýt lahve. Do teď nějak nechápu, proč se prát muselo v noci, ale budiž.. Po první noci jsem s nimi mluvila znovu, že si opravdu nemyslím, že mi o tom říkali, ale že to zkusím. Psala jsem o tom i LCC a ta mi odpověděla: Ok.

Po pár dnech jsme zkusili mojí šichtu změnit a pracovala jsem od 9 večer do 4 ráno. Plus jsem se k tomu dozvěděla, že důvod proč HM nemůže v noci vstávat k malýmu, je ten, že má nějaké zdravotní problémy a musí mít dostatek spánku. Já to všechno chápu, ale to mi to nemohli říct dřív? Kdyby mi to řekli, tak bych si vybrala jinou rodinu a oni au pair. Po noční šichtě jsem prospala den, nehnula jsem se z postele a nechtěla nikam chodit. Každou noc jsem přemýšlela, jestli mi to za to stojí, jestli to vydržim nebo jestli risknu rematch s rizikem odletu zpět domů. Byla jsem z toho dost zklamaná. Jednu noc jsem to už nějak nedávala. Byla jsem unavená. Tím spíš myslím unavená z celýho toho podrazu, že tohle není ten rok, co jsem tu chtěla strávit a tohle dělat nechci. Ujasnila jsem si, co chci a to byl rematch. Že to prostě risknu i přes to, že bych nemusela najít rodinu a jela domů. Myslela jsem, že bych mohla mít nějakou šanci a věřila jsem si v tom. Přes den jsem to řekla HM, která se tvářila, že to chápe a volala LCC. Pak mi jí dala k telefonu. LCC mě pomalu seřvala do telefonu, že jsem podepslala nějaká pravidla a že rodina je neporušuje a že nemusím najít rodinu v rematch atd.. Tak jsem jí řekla, co si o tom všem myslim a dala jí zpět HM. Pak jsem jen slyšela, jak mě HM do telefonu pomlouvá a všechno to obrátili proti mě. Já osobně si myslím, že LCC věděla kulový o mém rozvrhu a měla mylné infromace. Ano, je pravda, že au pair v noci pracovat může, ale to by o tom alespoň mohla předem vědět ne? Nebo snad od toho celý ten matching je. Ihned jsem volala Program Director a řekla jí vše, co se stalo z mého pohledu. Ta zněla, že má trochu pochopení. Po tomto dni už rodina najednou nepotřebovala, abych pro ně pracovala. Ani mi to neřekli, porstě jsem v 9 večer přišla na šichtu a nikde nikdo. Tak jsem psala, jestli se mám postarat o malýho a HM mi napsala, že ne. Že už mě nepotřebují.

Trvalo pár dní, než se objevila LCC. Podepsali jsme papíry a HM mi řekla, že se mám za dva dny odstěhovat, aby mohla můj pokoj ukazovat dalším au pairkám. Tak mi LCC slíbila, že mi najde místo, kde můžu zůstat, že u ní to nejde. Poslední dny u rodiny byly děsný. Cítila jsem se tam, jak vetřelec a těšila jsem se, až vypadnu. Měla jsem odejít v pátek v poledne a má LCC mi v 9 ráno napsala e-mail, že si mě nějaká LCC vyzvedne. Super přístup opravdu. To už jsem byla druhý den v rematch. Vyzvedla si mě Maika, jiná LCC, která dřív byla au pair v Americe a taky byla v rematch. Mají velký dům, tudíž u nich může "bydlet" více au pairek. Stalo se, že jsme tam pár dní byly třeba tři au pairs. Nejdéle jsem tam byla s jednou dánkou, která byla v rematch už podruhé. Řekla bych, že jsme v rematch procesu byly poměrně podobnou dobu, takže jsme to nějak spolu prožívaly.

Rematch trvá zpravidla 14 dní. Já si vyhledala spoustu kontaktů na LCC z různých koutů USA a napsala jim e-mail, co se stalo a požádala je o pomoc s hledáním rodiny. Asi z 80 se mi ozvalo tak 10, které mi buď poslali informace o nějaké rodině nebo se mi omluvili, že bohužel teď o žádné volné rodině nevědí. Bylo to dost stresující období. Rodin jsem měla poměrně dost, ale nikdy to s žádnou nevyšlo. Po prvním týdnu jsem mluvila se super rodinkou z Bostonu. I já jsme se jim líbila, akorát ještě mluvili s mou bývalou LCC a najednou mi napsali, že po rozhovou s ní, nebudeme dobrý match. A víc mi k tomu nebyli schopní napsat. Ke konci rematch mi tohle napsala ještě jedna rodina a ta mi i napsala, co jim ta má LCC řekla. Když jsem ty důvody viděla, tak jsem nevěřila vlastním očím. Samý lži. Jako třeba, že jsem šla do rematch po prvním dnu?! :D Nebo že jsem věděla, že takhle budu pracovat. A také, že jsem se ani nesnažila situaci řešit. Co si to vůbec dovoluje říkat takový lži?! Zajímalo by mě, jestli si ta ženská vůbec uvědomuje, že mi těmahle kecama odhání rodiny a takhle nemám šanci nikoho najít. Podle mě tyhle lidi by tuto práci dělat neměli. Když je to nebaví nebo obtěžuje. Hned jsem ten e-mail ukázala Maice, té LCC, u které jsem bydlela a ona sama byla dost překvapná a volala Program Director. Od té doby se nic nestalo, ale já bych tuhle situaci ráda řešila. Protože tohle se nemůže dít, aby o vás LCC lhala vašim budoucím rodinám, místo toho, aby vám pomohla. Už jen kvůli těm holkám nebo klukům, kteří se můžou ocitnout v podobné situaci. Taky mě dostalo, jak se ty rodiny tvářily, že mi strašně rozumí a chápou a pak stačilo, aby slyšeli jinou verzi a moje už je vůbec nezajímala.

Po tomhle jsem cítila obrobskou beznaděj. Měla jsem asi poslední 4 dny do konce rematch. Říkala jsem si, že to nemá smysl se snažit, když pak stačí, aby mi to zkazila LCC. Už jsem přestala doufat a začala jsem se těšit domů. Chtěla jsem zůstat v Americe a dostat ještě šanci si to tady nějak užít a objevovat nová místa a tak dále. Ale už jsem se smiřovala s tím, že mi to není souzeno. Moji nejbližší mě hodně podporovali a za to jsem jim moc vděčná. Těšila jsem se, že je zase uvidím a že mi bude doma dobře. V tomto mém rozpoložení se mi ještě ozývaly rodiny, ale už mě nějak opustila představa, že by si mě nějaká z nich vybrala. Mezi nimi i byla rodina z Kalifornie, kousek od San Francisca. Volala jsem s nimi, řekla jim mojí situaci, proč jsem v rematch (to jsem omývala stále dokola u každého skypu s rodinami). Řekli mi, že se ještě ten den rozhodnou, že budou ještě volat s LCC. Takže mi bylo jasné, jak tohle dopadne. Potom mi HM volala znovu a ptala se mě na různé dodatečné otázky. Došlo mi, že to souvisí s tím, co jim řekla má LCC. Řekla jsem jí, jak to vidím já a jak to bylo doopravdy. Ona, že mi věří a že nechápe, jak jsem se mohla ocitnout v takové situaci a že je hrozné, že se rodina rozhodla vzít si někoho z cizí země, aby se jim staral o dítě v noci. Že v Americe na to mají službu, ale že je drahá. Poděkovala jsem jí, že i přes to, že s ní mluvili, že chtěla slyšet mou verzi a že mi věří.

Čekala jsem do noci na e-mail s rozhodnutím a nakonec mi napsali, že si mě vybrali! Ze mě spadl takovej šutr a měla jsem neuvěřitelnou radost. Akorát jsem musela ještě týden počkat, než jsem se k nim mohla přestěhovat, protože u nich byla jejich au pair. Toho jsem se trošku bála hlavně kvůli mé finanční situaci, protože jsem nepracovala, ale i přes to jsem byla ráda, že mám ještě šanci začít znovu snad u lepší rodiny.

I přes to, že tento článek píšu po nějaké době, tak vzpomínky na tohle období jsou dost čerstvé a musím říst, že to se mnou trošku zamávalo. Na druhou stranu jsem na sebe hrdá, že jsem se za sebe postavila a prosadila si svoje. Že jsem v cizí zemi sama a musím za sebe bojovat v cizím jazyce. Ale o tom to všechno je. Nejsou to jen usměvavé fotky. Je za tím mnohem víc a člověk se někdy musí poprat s překážkami, co jim život připraví. Ale tak už to chodí.

Vy, co jste nebo se dostanete do rematch, tak zachovejte chladnou hlavu. Dá se to zvládnout i když je spousta lidí a věcí proti vám. A rodin je spousta, co potřebují au pair, jako jste vy. Přeji vám hodně štěstí, ať se dostanete ke správné rodině, u které budete spokojení.

První dny u rodiny

29. září 2017 v 23:22
Jak víte, 5 dní jsem trávila na tréninkové škole na Long Islandu. Po příletu do USA jsem se snažila připojit na jejich wifinu (což byl docela porod vzhledem k tomu, že mi to vůůůůbec nešlo), abych o sobě mohla dát vědět do Čech a pak jsem sebou mohla konečně fláknout do postele. Nespala jsem asi 48 hodin a už se na mě podepisovala únava. První dva dny jsem se nějak vyrovnávala s posunem a únavou, ale ve středu večer jsme už šly s holkama obhlídnout okolí. Výuka byla hrozně dlouhá, ale byly jsme fajn skupinka, takže byla sranda a uteklo nám to. Ve čtvrtek dopoledne jsme se učili první pomoc a odpo jsme jeli do NYC! To bylo suprový. Furt jsem měla hlavu zakloněnou vzhůru a čuměla na baráky. Přiložím pár fotek. :) A koupila jsem si krásnej diář, který je psaný od září, tak to budu mít krásně na rok. Akorát to byla rychlá akce a nikde jsme se moc nezdržovali, a proto jsme s holkama nejely zpět do školy s naší skupinou autobusem, ale rozhodly se jet později vlakem. Tak jsme si hezky v klidu prošly Times Square a pak hledaly Grand Central, ze kterého jsme se vrátily zpátky na Long Island.







V pátek nás čekal odjezd k rodinám. S pomalým blížením k cíli nás všechny popadala nervozita. Vždy jsme po cestě někoho vyhodili a sledovali, jak se vítá s novou rodinou. Bylo to hrozně hezký, tyhle okamžiky pozorovat a všem přeji jen to nejlepší a nejkrásnější au pair rok. My s Péťou vystupovaly na poslední zastávce. Musím říct, že jsem byla opravdu nervózní. Už z důvodu, že mě měl vyzvedávat ten děda a já zapomněla, jak vypadá. :D Nakonec jsme ho poznala, ale on mě ne. :D Po cestě domů mi ukazoval zajímavá místa. Už jsem viděla Pentagon a D.C. z dálky. :D Doma mě HM přivítala s úsměvem a objetím a malého Thatchera měla v náruči. HD byl pryč do pondělí a HM pomáhala její tchýně, která s námi měla trávit čas do neděle. První víkend byl fajn, seznamovali jsme se a povídali si. Já se snažila rozmluvit anglicky. :D Přijde mi, že na mě hrozně drmolí. :D Pomalu jsem se začínala starat o malého, který je fakt zlatíčko maličký. V pátek jsme se šli všichni po večeři projít a pak už jsem si zalezla k sobě. V sobotu ráno jsem využila situace, že ráno byl čistý vzduch a šla jsem si vzít něco k snídani. V tomhle jsem hrozně stydlivá. :D Během dne jsme jeli nakoupit, tak jsem pomalu poznávala okolí. Po návratu domů jsem říkala HM, že jsem ráno nemohla najít cukr, tak kde ho mám hledat. A ona otevřela mrazák, že cukr mají v mrazáku. Já nevim, ale s tímhle jsem se ještě nesetkala. :D Večer jsem se seznámila s rakouskou au pair, která bydlí hned vedle a domluvily jsme se, že bychom mohly příští den něco podniknout. Nabídla mi, že můžu jet s ní a dalšími au pairs do Fountainhead Regional Park. V parku jsme jezdily na kánoi, což bylo poprvé, kdy jsem na tohle vlezla, ale bylo to super. Jsem ráda, že jsem jela. Po cestě zpátky jsme se stavily ve Sweet frog na frogurt. Vyníkající. :D Jinak tu máme hrozný vedro. Je přes den přes 30°C, ale ta klimoška mě asi zabije. Všude jí maj na plný koule a u mě v pokoji je to asi úplně nejhorší.



Další fotky na mém instagramu @iamtercie

Pro následující dny v mé nové rodině věnuji další článek. Věřte mi, že to stojí za to....
 


Hlásím se z USA

20. září 2017 v 1:03
Ahoj všichni! Tak se hlásím rychlou zprávou z USA. Jsem druhý den na tréninkové škole a zatím se tu mám dobře. Teď nám skončila poslední hodina, tak mám čas sem rychle něco přidat. Pořádně se rozpovídám až bude více času, takže nejspíš až u rodinky. Poslední týden jsem byla v takovém zápřahu, že jsem sem ani nestihla napsat, že malý Thatcher je na světě. Je to krásný a zdravý mimiko. Už se těším, až ho poznam.
Jinak hodiny jsou nekonečný, bavím se s holkama z celýho světa a na pokoji jsem s Němkou, se kterou vždycky prohodím pár slov, než se každá někam rozprchneme. A ve čtvrtek nás čeká výlet na Manhattan! Já se tak těšim! :)

Tak to je opravdu rychlý pozdrav a pořádný článek napíšu za pár dní a přidám nějaké fotky. :)

První den v Alexandrii bude veselo

12. září 2017 v 16:00 |  Před odletem
Dneska jsem volala s rodinkou z Alexandrie. Znovu mi ukazovali dům, pokoj malého a můj pokoj, který předělali. A je nádhernej. Přidali tam novou skříň a přestavěli nábytek. Myslím, že se mi tam bude bydlet dobře. Soukromíčko a útulno. :D Ale to není, proč píšu. Po prohlídce se mi začali hrozně omlouvat s tím, že pro mě nemůžou přijet, až dorazím do Washingtonu. Poprosili HD taťku, aby pro mě přijel. A HD se hrozně smál, když mi říkal, abych se prej připravila na to, že je strašně vtipnej a že se mě bude na všechno vyptávat atd... Výborně opravdu. :D Ale alespoň mě někdo vyzvedne a já se nemusim nikde táhnout. :D Potom mi řekli, že ten den pozvali babičky a dědy a bůhví koho ještě, aby se se mnou seznámili... No to bude veselo, ale zase je hezký, že je to pro ně big deal jako pro mě. Jinak Thatcher bude každým dnem na světě, tak snad to stihne dřív než já. :D

A mimo jiné mi volali z agentury a ujišťovali se (nebo spíš mě), jestli mám vše zařízené. Tak snad mám tedy všechno no. Ještě mi má přijít zámek na kufr a velká kabelka, abych do ní mohla narvat to, co se do kufrů nevejde. :D

Na skupině na whatsappu, o které jsem psala o dva články dřívě jsme se našli s dalšími au pairs, které budou bydlet v Alexandrii a okolí. Je nás už myslím 5 a třeba ještě někdo přibude. Vyměňujeme si různé rady a informace. Mimo to se navzájem podporujeme, což je super vědět, že jsou na tom stejně jako vy a že se moc těší, ale zároveň i trochu bojí.

Už se to blíííížííí...

První loučení

11. září 2017 v 20:42 |  Před odletem
Jak jsem psala, tak jsem v sobotu měla rozlučku s přáteli. Jsem strašně šťastná, že ty lidi dorazili se se mnou rozloučit. Moc to pro mě znamená a já jsem vděčná za to, že mi věří a podorují mě. Na druhou stranu mě mrzí, že je dlooouhou dobu neuvidím a budou mi moc chybět. Vídala jsem se s nimi často a najednou to přestane. Pořád si to nějak nedovedu představit. Ale držela jsem se a neřvala. I tak to je ale pro mě těžký. A to mě ještě čeká loučení s rodinou - tím už jsme si prošli, když jsem letěla do Londýna, ale myslím, že tohle bude těžší. Přece jen jde o rok a ne o 3 měsíce.. Nějak si pořád nedovedu představit, že příští pondělí touhle dobou budu na tréninkové škole v NY. I přes to, že se na to loučení netěším, tak se nemůžu dočkat, až tam konečně budu. Hlavně se mi poslední týden hodí hlavou, co ještě zařídit a jestli mám vše a už je to na palici.

Co ještě zařídit?

8. září 2017 v 14:00
Máme 10 dní do odletu a je na čase shrnout, co mám zařízené a co ještě ne.

Co zařídit:
1. Víza - hotovo
2. Přihlásit se na úřad práce - hotovo
3. Odhlásit se z ÚP
4. Plná moc - hotovo
5. Mezinárodní řidičák - hotovo
6. Odhlásit se z pojišťovny - hotovo
7. Zrušit balíček u operátora
8. Vyměnit peníze - hotovo (mám úžasný rodiče, kteří mi dali peníze k narozkám. :))
9. Potvrzení od lékaře pro agenturu - hotovo
10. Zubař - hotovo
11. Oční + nové brýle
12. Vše okopírovat 2x (důležité dokumenty, pas, rodný list atd..) - hotovo
13. Výpis z rejstříku trestů - hotovo

Koupit:
1. Kufry (velký a malý) - hotovo
2. Dárky pro rodinu - v procesu (tohle je těžký oříšek)
3. Adaptéry - hotovo
4. Léky - hotovo
5. Antikoncepce na rok
6. Brýle
7. Kosmetiku, hygienické potřeby - hotovo
8. Deodoranty - hotovo
9. Kartáčky na zuby + zubní pasta - hotovo

Téměř vše je zařízené a mě jen překvapuje, jak ten čas letí. Ještě před chvílí byl červen a já udělala MATCH s rodinou. Teď mi zbývá deset dní do odletu. Začínám si to uvědomovat, ale na druhou stranu jsem hrozně zvědavá. V noci jsem nemohla spát, jak se mi motalo hlavou, co ještě musím stihnout zařídit a jaké to tam asi bude. Zítra budu mít rozlučku s kamarády a příští víkend už budu doma s našima. Jsem zvědavá, jestli to zítra zvládnu jako silná holka nebo pustim slzu. Zkrátka mi to začíná docházet, že za 10 dní se mi může zcela změnit život.

Na whatsappu máme skupinu s lidmi, kteří letí 18. 9. Jsou tam lidi z celého světa a díky této skupině se nám ozvala skupina au pairs ze Švédska, které s námi poletí z Bruselu. Ty lidi jsou stejně nervózní a natěšení jako vy, takže najednou vidíte, že v tom nejste sami. :-)

Hlavně ze mě spadnul velkej šutr, když jsem měla za sebou všechny doktory. A že se těch návštěv nasčítalo. Naposledy mi stačilo jít si pro recepty na antíky. V čekárně jsem klasicky čekala 30 minut, než jsem poprosila o napsání receptu. Na to jsem čekala dalších 15 minut a mezitím už dávno odešli ženský, co přišly po mě. Šmarja, jdu si jen pro recept. Ale ok. Něco podobnýho se mi stalo, když jsem šla pro potvrzení od lékaře pro agenturu. Mě to čekání u doktora strašně nebaví a proto tam nelezu, když nemusim.

Tak to je prozatím vše. Ahoj. :-)

Let do NY

29. srpna 2017 v 9:24 |  Před odletem US
Ahooooj! Vím, že je to asi měsíc, co jsem psala na blog, ale nebyl čas... Na poslední chvíli proběhla dovolená v Řecku a potom festival, takže jsem měla pořád hlavu v pejru. Každopádně si poslední týdny užívám, co to jde a nemůžu uvěřit tomu, že za tři týdny bude všechno jinak.

Ale proč píšu článek...

Zrovna když jsem lítala po šumavských lesích, tak mi přišel e-mail s upozorněním, že mám na profilu ukázaný let do NY. Nětrpělivě jsem žhavila net, jenže signál mi nepřál k tomu, aby se mi stránka otevřela. Člověk na tenhle okamžik čeká týdny a nakonec mu nejde net?! Ale nevadí.. Nevzdala jsem se a nějak se k dokousala k cíli a dozvěděla se, co jsem potřebovala. Letíme v 7 ráno z Prahy přes Brusel, kde máme 2 hodiny na přestup. Což mi přijde jako adekvátní doba. S Péťou máme místa hned u sebe, takže co víc si přát. :-) A do NY bychom měli přiletět v půl 2.

Můžeme si vzít s sebou 23 kg v odbaveném zavazadle. Mohl by mi tady někdo poradit, jak si mám zabalit 23 kg??? Na rok?? Nejradši bych svůj pokoj zavěsila na nějaký hák a odvezla do Alexandrie. Jako vážně nevím, jak si s tímhle poradím. Tento problém jsem začala řešit tím, že jsem si zakázala nakupovat nový hadry a boty. Nevím, jestli mě to nějak vytrhne, ale ještě zůstanu při tom :D Co se týče ostatních věcí, tak mám téměř všechno nakoupeno - až na pár drobností a na dárky pro rodinu. Už mám tak nějak vymyšleno co, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Dneska mě čeká generální úklid pokoje, který zahrnuje kompletní protřídění věcí a vyházení zbytečností. To je zrovna činnost, na kterou se nějak extra netěšim. :D

Psala jsem si s rodinkou a prozradili mi jméno malýho, který se má v nejbližší době narodit. Bude se jmenovat Thatcher. Dále jsme řešili věci ohledně mého příletu a co musíme v prvních dnech zařídit.

Tak to je pro dnešek vše. :-) Ahoj!

Víza dorazila

19. července 2017 v 10:22 |  Před odletem US
Yes! Je to tu! Dneska od 9 hodin jsem byla téměř nalepená na okně a vyhlížela pošťačku. Netrpělivě jsem přešlapovala z místa na místo, když v tom vidím auto. Bleskurychle jsem seběhla schody a byla jsem u dvěří dřív než ona. Předala mi obálku z ambasády, zavřela jsem dveře a už jsem otevírala obálku vytlemená od ucha k uchu. Měla jsem neuvěřitelnou radost, že jsem zase o krok blíž. I když jsem věděla, že jsem víza získala a že mi přijdou, tak i přes to mnou projel blažený pocit, že víza vidím v mém pasu. Prostě, že to tu je a držím to v ruce. :D Když jsem si víza prohlížela, tak jsem si uvědomila, jak je ten odlet skutečný a že se rychle blíží. Když jsem na začátku června udělala match s rodinou, tak jsem si říkala, kolik mám na vše času a že odlet je za hodně dlouho. Ani jsem si nějak nemohla uvědomit, že v půlce září poletím do neznáma. A za chilku je to tady a i když mám obavy, tak se neuvěřitelně těším!

Co jsem pořídila v Primarku

18. července 2017 v 21:07 |  Před odletem US
Nazdárek,
nedávno jsem si prohlížela fotky z Londýna a vzpomněla jsem si, že jsem fotila nakoupené zboží z Primarku. A protože čekám, až mi přijdou víza - které by měly dorazit zítra, tak mě napadlo, že si zkrátím čas tím, že se s vámi podělím o to, co jsem tam předtím pořídila. O mé návštěvě Primarku si můžete přečíst ZDE. Ale i tak bych znovu ráda nákup v Primarku nějak shrnula.

Kdy do Primarku?
Poprvé jsem byla v Primarku v sobotu odpoledne. Vražedný. Jenom jsem tam nakoukla a nic jsem nekupovala, protože fronty u pokladen byly nekonečný. Kdo zavítal někdy do Primarku ať už v Londýně, v Drážďanech nebo v jiném městě, tak mi dá za pravdu, že většinou ty fronty jak u pokladen, tak i na kabinky jsou dlouhé a já obdivuju prodavače, co tam pracují, protože ty se nezastaví. Někdy jsou fronty na kabinky tak dlouhatánský, že se lidé převlékají za stojany a potom tam to obleření nechají válet po zemi. Když jsem měla ve všední den trochu času (odvedla jsem malýho do školky, uklidila barák a pak jsem měla pár hodin čas, než jsem šla zase pro dítko do školky), rozhodla jsem se tam jet ve středu v poledne a řekla bych, že rozdíl nebyl nějak znát. Lidí tam bylo dost, ale nebylo to tak zlý jako o víkendu. Takže pokud máte možnost, zavítejte tam v pracovní den.

Ceny v Primarku
Primark je známý tím, že tam seženete oblečení, kosmetiku, doplňky do bytu a další věci za nízkou cenu. To je pravda. Skutečně tam seženete zboží za velmi výhodnou cenu a kvalita většinou odpovídá tomu, jako když si to koupíte o pár stovek dražší. Je to riziko. Někdy je kvalita vyšší a někdy nižší. Já jsem si tam koupila sluneční brýle za 2 libry. Tyto brýle přežily snad všechno kromě přejetí parným válcem a stále drží. Oblečení mi taky drží a je pořád hezké. Tílko za libru nebo za dvě a nerozpadlo se. Nebo jsem si koupila obyčejné černé tenisky za 3 libry. Ty pořád drží, ale podrážka je taková, že už pomalu cítím povrch chodníku. Ale s tím musí člověk trochu počítat. Nakoupila jsem si tam náušníce. S tím jsem hodně spokojená, protože si nemůžu kupovat drahý doplňky, protože je ztrácim. :D Takže sada náušnic za 2 libry a jsem happy. S kosmetikou z Pimarku zkušenosti nemám. Kupovala jsem si tam jen dvě houbičky na make up za libru a ty mi bohatě stačí. Myslím, že i nějaké doplňky do bytu nepřijdou na škodu. Někdy tam jsou ale ceny hodně podobné těm jako třeba v H&M apod.., ale Primark nabízí spoustu slev jako třeba 2 věci za cenu 1 atd.. :)

Někteří lidé mají s Primarkem špatné zkušenosti. Já zatím dobré.. beru to trochu s rezervou.. Ale je to na každým, jestli si k tomu najde cestu. :)

A teď jako ochutnávku přidávám několik fotek mého nakoupeného zboží.








Kam dál